Legenda o Bílé a Černé paní
Když Markéta, manželka Jindřicha II., ovdověla, předala panství svému synovi a odešla do kláštera. Čas od času se potom na jindřichohradeckém zámku zjevovala v dlouhém bílém rouše s hustým závojem, jenž jí zakrýval tvář. Za pasem nosila velký svazek klíčů, kterým chřestila, když se jí něco nelíbilo. Ve všech příbězích je však líčena jako dobrý duch, který barvou svých rukaviček věští budoucnost. Černé rukavičky na jejích rukou znamenaly smrt či onemocnění, červené pak požár. Dobrou zprávu, narození dítěte, křtiny nebo svatbu, přinášely rukavičky bílé.Na zámku však byla zakleta také Černá paní, a ta ráda škodila hradeckým pánům. Jednou uloupila prvorozené dítě a zmizela s ním ve stěně, která se před ní otevřela. Než ji stačili chytit, stěna se opět uzavřela, avšak na druhé straně se v tu chvíli objevila Bílá paní a její černá sokyně úlekem zkameněla. Od té doby v Jindřichově Hradci stojí mramorová socha a po Černé paní na zdi zbyly nesmazatelné otisky prstů.