Keltská společnost:
Tak hlavně, Keltové se ve své době ještě dělili do kmenů (V Českých zemích hlavně Bójové), jelikož, jak je známo, nikdy nevytvořili souvislý státní útvar. V rámci jednoho kmene pak můžeme mluvit o několika společenských stupních. Je samozřejmé, že hlavou kmene je král. Nejde však o absolutistického vládce, neboť významný podíl na vládě má rada starších. Samozřejmou součástí společnosti je šlechta, neboli lidé vlastnící větší počet pozemků a k tomu odvozující svůj původ od nějakého všeobecně uznávaného urozeného člověka. No a pak již existuje vlastně jen prostý lid, kterýžto se zabývá porůznu zemědělstvím, obchodem, řemesly a podobnými věcmi.
V předchozím odstavci jsem se zmínil o tom, že kmeni vládl král, ale jak takový král zvládl vládnout xy lidem, roztroušeným na uzemí o velikosti středních Čech, je v některých případech záhadou. Můžeme ale konstatovat, že na to už tehdy měli byrokracii, vybírali daně, existovalo něco jako veřejně prospěšné projekty, měli trestní řád a podobně.
Co se daní týče, měli to s nimi Keltové přinejmenším tak složité, jako to s nimi máme my dnes. Neměli sice žádnou daň z přidané hodnoty, ale jinak se platily daně téměř ze všeho. Na příklad z hlavy, komínu, oken, půdy, ale i z dováženého zboží a jiných, dnes bychom řekli, nadstandardů.
Co se pak keltského práva týče, o tom nemáme příliš mnoho souhrnných informací, zato se nám zachovaly poměrně zajímavé kuriozity. Jednou z těch nejzajímavějších bylo vymáhání dluhů. Věřitel se totiž prostě posadil před dveře dlužníkova domu a odmítal se odtamtud hnout. Navíc ještě zahájil hladovku. Dlužník se tak dostával do nepříjemné situace. Nejen že mu věřitel překáží přede dveřmi, ale navíc ještě dlužník přejímá odpovědnost za věřitelovu smrt hladem. Co se týče ostatních zločinů, měli Keltové ne zas tak pestrý rejstřík trestů. Většinou šlo o, dnes bychom řekli, pokuty, kteréžto se měnily s závažností provinění. Druhým pólem trestů byly tresty tělesné a samozřejmě také trest smrti.
S keltskou ekonomikou v první řadě souvisí způsob obživy, neboli v podstatě primární sféra hospodářství - zemědělství.
To však samozřejmě není všechno, i když se tím zabývá většina lidí. U Keltů totiž pozorujeme i rozvoj sekundární sféry hospodářství, neboli průmyslu. O službách samozřejmě moc nemluvíme, i když to není tak zcela na místě, jelikož kupříkladu služby finanční byly na značné úrovni. Nyní však zpět k onomu průmyslu.
O Keltech máme poměrně významné zprávy jako o zpracovatelích kovů. Zpracovávali nejen klasické železo a bronz, ale také se vrhli na barevné kovy. Co se podrobností k zpracování týče, lze poznamenat že používali emailéřské postupy a že oblíbené bylo tepání kovu za studena. Práci s kovem pak dovedli na takovou úroveň, že se o tom zmiňuji jako o umění.
Keltové však nebyli jen kováři. Věnovali se většině důležitých průmyslů a ve většině z nich předběhli svou dobu o nejméně sto let. Klasickým příkladem je potravinářský průmysl, jehož produkty byly vyhledávány i v Římě (zvláště pivo).
Další charakteristikou ekonomiky je samozřejmě obchod. To, že Keltové obchodovali, je zcela jasné. S kým, to už méně. V prvé řadě mezi sebou vzájemně, jelikož území, na kterém žili bylo poměrně rozsáhlé. Za další jistě obchodovali s Římany, což je ovšem pochopitelné.
Keltské umění:
Já osobně považuji umění za jeden z důležitějších projevů svébytnosti jednoho národa, či jedné kultury. Proto je tato kapitola podrobněji dělena (ne, že by to přispívalo k přehlednosti …).
Celé rozdělení je založeno na druzích umění a na ničem jiném. Jelikož je však v každé kapitole pojednáno pouze a jedině o tom kterém druhu umění, je na začátek vhodné podat několik všeobecných informací.
Za nejdůležitější, nejklasičtější a také ve své době neobvyklý znak keltského umění je považována jeho abstraktnost. Ta se uplatňovala v podstatě ve všech uměleckých oblastech, dokonce i v takových, kde bychom to rozhodně nečekali, například v divadelním umění.
Jedním z klasických pramenů, které nám podávají informace o keltském umění jsou mince. Ty nejklasičtější jsou původně přejaté od Římanů, jenže klasickým keltským způsobem upravené. Z původního portrétu se následně stává značně ornamentalistický obraz, ve kterém by Oktaviána Augusta hledal málokdo. Tím se dostáváme k dalšímu rysu keltského stavebního a výtvarného umění, k ornamentalismu (jde o různé, převážně geometrické útvary).
Keltské náboženství:
Keltské náboženství je, jako všechno keltské, zvláštní. Dost špatně se definuje, samozřejmě není jednotné a je prostě nestandardní.
Pokud vezmeme za klasické náboženství jejich doby náboženství římské, tak narazíme na několik společných a několik diametrálně odlišných znaků. Nejdůležitější asi je, že u obou náboženství je víc bohů, přesněji řečeno velmi mnoho bohů. U obou náboženství najdeme bohy prostě všude, jelikož velká většina věcí má vlastního boha. Rozdíl je však v tom, jak bohové dle představ lidí vypadají. U Římanů jsou to klasičtí lidé (pro toho komu, to nedošlo tak po fyziologické stránce), zatímco u Keltů je tomu jinak. Jako dost ostatních věcí, jsou i bohové u Keltů abstraktní. Keltové si své bohy představují prostě jako jakési neosobní duchy, příšery nebo duchy - příšery či snad dokonce jako duchopříšery (analogie s jistou nejmenovanou federací je čistě záměrná). Snad proto nemáme jakákoliv zobrazení bohů.
Božstva do keltského života vstupovala poměrně intenzivně a nelze vyloučit že i v jistých speciálních příležitostech zacházeli kněží k lidským obětem.
Klasickým příkladem vlivu keltského božstva na své okolí je příklad jednoho božstva z Irska. Božstvo mělo jako jedno ze svých sídel vůz, který byl přechováván v jisté svatyni. V případě že se ve voze božstvo usídlilo (to poznal samozřejmě pouze kněží), tak se onen kněží vydal s vozem na jakousi pouť kde hledal služebníky pro božstvo. Stát se služebníkem božstva byla velká čest a i návštěva vozu ve vesnici byla významnou událostí. Když pak kněží nashromáždil dostatečný počet služebníků, tak se s vozem vrátil do svatyně, kde božstvo vůz opouštělo a spolu se svými služebníky se usidlovalo u pramene podzemní řeky (z čistě materialistického hlediska je to zajímavá představa).
Takhle nějak se tedy projevovala většina božstev, samozřejmě úměrně svému významu.
Ta většina božstev znamená že do toho lze počítat bohy snad všeho, na co si jen Keltové mohli vzpomenout. Našli bychom bohy hor, řek, obydlí, ale i klasické bohy války, moře a tak. Naopak bychom se také setkali s bohy nestandardními, jako jsou bohové času a podobní.
Jako učitelé, kněží, šamani a soudci působili DRUIDOVÉ.
Druidové:
Kelty vedla a formovala ve všech životních sférách elita představovaná Druidy. Druidové absolvovali rozsáhlé studium, které trvalo někdy i celá desetiletí. Sídla jejich škol ani jména učitelů se nám bohužel nezachovala.
Druidové působili jako kněží, vědci, lékaři a učitelé, jako politikové, státníci, soudci a diplomaté, ale mohli být také válečníci . Zaujímali nejvyšší postavení v keltském společenství a na shromážděních promlouvali jako první ještě před králem.
Druidové neuznávali písmo, uznávali pouze původní písmo přírody, Proto i výchova mládeže byla ryze ústní . Výuka probíhala jako výklad a osvojení si tradic a morálky. Žáci se seznamovali s pověstmi a hrdinskou mytologii.
Druid vystupoval jako soudce ve sporech mezi jednotlivci i skupinami.
Druidové stejně jako všichni Keltové věřili v transcendenci - smrt pro ně neznamenala konec, nýbrž jenom přechod do jiného odlišného světa, kde život pokračuje. Téměř stejně jako Druidů si Keltové vážili bardů, kteří byli důležitou součástí keltské kultury, protože pečovali o mluvené slovo a ústní tradici,a stejně jako Druidové byli nadáni magickými schopnostmi. I oni absolvovali dlouhé studium. Vzdělávali se v mytologii, metrice, rétorice, hudbě, zpěvu . a uměleckém přednesu. Úkolem bardů bylo přednášet zpěvem či vyprávění keltské ságy a básně o bozích hrdinech. Toto ústní předávání vynahrazovalo Keltům písemné záznamy.
Třetím kulturním prvkem v keltském společenství byli filidové, které lze označit za věštce, básníky a umělecké kritiky. Zkoumali přírodu starali se o preventivní medicínu, o věštby a utvářeli, obyčeje a výrazové formy pro předávání poznatků.
Bardové a filidové byli hierarchicky podřízeni Druidům.
Posvátné lesy:
Keltové věřili v transcendenci přírody a to se týkalo i rostlin,zcela speciální vztah se pak projevoval u stromů,jež považovali Keltové za posvátné.
Jedním z projevů , který symbolizuje niterné citové pouto mezi člověkem a stromem, bylo semínko, které se kladlo pod jazyk nebožtíkovi. Semínko klíčí a stává se z něj strom, který svými kořený obepíná mrtvé tělo a zemřelý člověk se tak stává součástí rostoucího stromu.
Památka na tento starý zvyk, kladení semínka pod jazyk mrtvého, je například k vidění na starém opuštěném hřbitově svatého Sebastiána ve Salenburku, kde mnoho mohutných, možná několik staletí starých stromů vyrůstá ze různých dávno rozpadlých hrobů. V letech 5000 až 4000 před Kristem přichází předchůdci Keltů z uralských stepí do Evropy. Byli zvyklí na širé ničím nezakryté obzory, na volný výhled a neomezenou svobodu pohybu, kontakt se stromy jež v těch dobách dosahovaly mimořádných rozměrů a kontakt s jejich magickými vlastnostmi se pravděpodobně přetvořil v kult uctívání stromů jako žijících entit.
Považovali stromy za jeden ze způsobů projevu bohů, jelikož spojovaly tři světy.Motiv třech světů a stromu jenž jimi prochází se vyskytuje i v některých šamanských praktikách.Tři světy jenž se dělí na dolní "podzemní"svět prvotních sil,"střední" svět ve kterém žijeme,"horní" svět bohů.
Silný byl vztah Keltů k dubům, neboť často odolaly úderům blesků, jak říkali Keltové "nebeským ohňům " boha hromu Taranise. Duby symbolizovaly spojení mezi Zemí a nebeskými bohy.
Ještě dnes v některých částech Skotska či Irska bývá strom určený k poražení dřevaři nejdříve uctěn smeknutím klobouku, pak je pokřtěn a požádán za odpuštění, že musí být pokácen . Teprve po této ceremonii je podříznut.
Keltové uctívali mnoho bohů stromů, například boha dubu,boha buku, či boha šesti stromů..
Od názvu stromů jsou také odvozena některá osobní či kmenová keltská jména, například irský Mac Ibar je v překladu syn tisu nebo Guidgen je v překladu syn dřeva či olše. Ke stromům se vztahuje i abeceda ,kterou Keltové později používaly - Ogam.
Keltské stezky a cesty:
Při stavbách cest v pralesech hledali Keltové cestu, mezi řidšími porosty. Na březích řeka potoků či v místech, kde podle jejich nauky "zemské záření" vytvářelo prosvětlenější, méně zarostlé přirozené pralesní stezky. Toto záření (dnes známé jako geopatogenní zóny) se vyskytuje ve větší míře nad podzemními řekami, rudnými žilami a jeskynními prostory.Jeho působení se pohybuje mezi pozitivní a negativní polarizací.
"Záření" působí nejen na vegetaci, ale i na zvířata a lidi. Keltové tyto mnohdy specifické projevy definovali jako démony a duchy vystupující z hlubin Země.Pro jejich detekci koncentrovaných míst a jejich polarizaci používali proutkaření,vyhledávali je proutkem z vrby, lísky nebo břízy.
Přirozené pralesní stezky mají na svědomí i velmi rozšířenou pověru o nebezpečí rozcestí. Soudobí proutkaři potvrzují, že právě na těchto křižovatkách má "záření" pronikající půdou několikanásobnou intenzitu. Zároveň se v západních magických systémech používá křižovatek cest pro vyvolávání bytostí, stejně tak platí archetyp cesty, jako přirozené ochrany před astrálními negativními bytostmi.
Toto "záření" vyhledávají také tažní ptáci, kteří na těchto přirozených křižovatkách nocují při pouti v hejnech. Keltové si všimli opakovaných přistání tažných ptáků na tyto aktivní místa, a vyvozovali z toho, že ptáci mají spojení s "mocnostmi" obývajících tyto místa. Také proto uctívali mnoho tažných ptáků, například labuť, kachnu divokou či čápa.
Mimoto uctívali také skupinu zvířat tzv. psycho pompy, která byla průvodci duší, a prostřednictvím které navazovali spojení mezi světem živých a mrtvých . Do této skupiny patří jelenovití, koňovití, ale také havran,jenž provází mrtvé na jejich cestě.
Dodnes se také zachoval v mnohých obcích zvyk,že lidé o svatotomášské noci(20. prosinec), což je jedna z dvanácti nocí, kdy dochází k zesílení astrálních projevů, k rozcestí, aby nahlédli do budoucnosti.
Z důkladných a přesných měření dnes jednoznačně vyplynulo, že intenzita elektromagnetického záření Země je na přirozených pralesních stezkách, a obzvláště na rozcestích, mnohonásobně vyšší než v jejich okolí. Tím teorie o keltské víře v zemské záření čili démonů na rozcestí tak dostává hmatatelný základ.
Ahoooj,mocky se mi líbinká tvůj bloček!Je bájo!